Psí život

Co si ke mně ta holka někdy dovolí, to je vážně napováženou! Pes si tak na ní v klidu čeká doma, má radost, že přišla a ona ho sprdne za pár - pravda trošku hlubších - škrábanců na rukách a nohách. Moc by mě zajímalo, jakou parádu by mi udělala ona, kdyby mě měla ALE doopravdy ráda. Tak mě tak čapne, hodí do auta a jedem cestou mně příliš povědomou. Jasno mám hned před tím HNUSNÝM BÍLÝM DOMEM na kterým je jakože MILE namalovanej pablb pejsek a slepice kočička, který značí ordinační hodiny. Světe div se, ještě máme hodinu a půl čas na provádění těch šííílených věci, který se jen v tý šíííílený místnosti dají dělat.

Zrovna je tam jinej chudák. Sedim jak přibitá paničce na klíně a jímá mě děs. Z naprosto neznámých důvodů se začínám třást. Hodně třást. Leknu se toho a začnu kňučet. Najdenou výt. Ti magoři dvounozí okolo se mi začnou smát a mlaskat na mě. PROBOHA! Viděli jste někoho, nějakýho zoufalce v ohrožení před ordinací doktora, kterej je právě v šoku, aby se mu někdo smál a mlaskal na něj!? Asi těžko!

Když na mě přijde řada (poté, co vynesou chudáka jezevčíka s jizvou na břiše a průhledným krunýřem kolem krku) stane se to nejhorší co mě mohlo potkat...nejdem na jen na drby - posadí mě na ten stříbrnej studenej stůl! Evidentně očekávají, že budu nesmírně hodnej pejsek, ale odmítám se přetvařovat. Odcházím. Oni mě odmítají pustit. Při hře kdo z koho prohrávám poměrem 2:1. Ten chlápek s bílým pláštěm bere do rukou kleště a mě se zatmívá před očima. Ještě pár minut se snažím ukázat jim, že mě to vážně nebaví a že jsou to moje drápy a jim je kulový po tom, jestli je mám nebo ne....marně. Oni si klidně povídají o nějakejch kravinách, jako bych tam ani nebyla. Odporný

Pak mě ta rádoby milující panička pouští na zem, abych se proběhla. Zabořím čumák do škvíry u dveří a čekám, že jako půjdem. Místo toho si ti dva odkráčej někam dozadu a přinesou podezřelou tubu s čímsi a značně velkej kulatej prášek na cosi...Raději ani nedomýšlím co mě ještě čeká....Třeba to je pro paničku, aby se zklidnila a příště nevymejšlela takový nesmysly.

S obezřetností od té doby přistupuju ke každému pohybu té vypečené dámy, která se tváří jako moje hodná paní. JENŽE! V nestřeženém okamžiku - v "klidu"domova - mě popadne a začne připravovat o mou chloubu. Nebráním se. Už nemám sil. Rozhodnu se spolupracovat.

http://www.youtube.com/watch?v=vA1PF8bfps8

Za to všechno se mi odvděčí tím, že mě hodí do vany a zkropí vodou....a ještě si k tomu přihodí ten smradlavej pěnící prostředek, jehož smysl jsem za 6 let nepochopila.

Tím končí naše přátelství. Alespoň z mé strany určitě.